Homeopatická anamnéza

Nejdůležitějším nástrojem praktikujícího homeopata nebo lékaře je konzultace.

Konzultace je sada technik a dovedností, které se přizpůsobují a nejsou rutinní. Musí být ale nějakým způsobem strukturovaná, aby se s její pomocí vytvořil model případu a jeho analýza. Existuje zásadní rozdíl mezi ortodoxní klinickou konzultací a homeopatickou, rozdíl mezi ortodoxní lékařskou anamnézou a homeopatickou anamnézou. Cílem je vytvořit diferenční diagnózu. A ta je modelem případu. Možnosti jak zahájit léčbu se vybírají podle tohoto modelu.

Během konzultace se zjišťují současné potíže a osobní i rodinná zdravotní historie. Pro homeopatii jsou velmi důležité informace o tom, jak se potíže projevují v nejpodrobnějších detailech. Například u bolestí  je důležité čím se bolest zhoršuje nebo zlepšuje, jaký je její charakter, zda se někam šíří, vystřeluje atd. Důležitá je i časová posloupnost vývoje potíží.

V moderní homeopatické praxi je žádoucí přecházet podle potřeby z jednoho do druhého stylu předepisování. Podle toho, co pacient skutečně potřebuje. Rozlišit, kdy potřebuje akutní nebo subakutní předepsání a naopak poznat, kdy si případ vyžádá strategické vedení a předepsání.

Diagnóza je vnímána v ortodoxní medicíně jako definitivní cíl odebírání anamnézy v případu. Při procesu odebírání případu v homeopatii je hlavní cíl najít similimum, lék který nejlépe odpovídá stavu pacienta. Každý pacient je vnímán jako individualita, které přizpůsobujeme a měníme techniky používané při rozhovoru podle individuálních okolností daného pacienta, ale cílem celého tohoto procesu je najít katalyzátor změny. Ten se může zakládat na velmi unikátních abstrakcích v daném případě anebo může pocházet z velmi jednoduchých informací a modalit.

V ortodoxní anamnéze je snaha určit druh nemoci, dostat se ke generické kategorii nemoci. Tyto kategorie vytváří sadu strategií na zvládání nemoci. A pokud je ta kategorie jasná, je také jasnost v strategii, která se v ortodoxní medicíně používá pro zvládání případu. A také to má současně vliv na péči interdisciplinární a na plán léčení.

V případě homeopaticky řešeném nemůžeme ignorovat nebo podceňovat některé z těchto vědomostí , protože některé z nich jsou extrémně důležité. Co se týče těch opravdových základů, homeopatická anamnéza má přinést něco jiného. Když hovoříme o individualizaci tak ji vnímáme, máme však něco, co je mnohem víc základní a důležité a tahle věc často v procesu ortodoxního odebírání anamnézy chybí. Homeopatická cesta odebírání případu zahrnuje v sobě také porovnávání vzorců, snahou je dobře odzrcadlit případ, aby bylo léčení komplexní. Existuje mnoho různých typů porovnávání vzorců. Ale co se týče zásadního cíle celého procesu, ortodoxní medicína je zaměřena na kategorizaci nebo na nemoci, ale u homeopatických případů má celý proces jiný cíl. Najít kontext. Každý symptom nemoci a každý průběh nemoci má nějaký kontext. I sám pacient se nachází v nějakém životním kontextu, v nějaké životní situaci. Naše mentální reakce jsou v kontextu ovlivňovány naší minulostí, ale také naší současnou situací. Jednotlivé symptomy jsou dynamické rysy, které existují v určitém kontextu. Do tohoto kontextu patří lokální symptomy, okolnosti, průvodní jevy, etiologické vztahy a rysy, které zlepšují nebo zhoršují. Evoluce nemoci na časové ose je také součástí kontextu. Pod vlivem pozitivních i negativních životních zkušeností.

A v daném kontextu také často existuje homeopatické řešení.